Návrh vychází ze zadání, které klade velký důraz na vytvoření soukromí, odclonění od sousedů a sousední trafostanice.

Dům je osazen tak, aby přirozeně navázal na urbanismus okolí, ale zároveň z něj dokázal vytěžit maximum – pohyb slunce, výhledy na vlastní pozemek a jeho maximální využití, ale zároveň pocit soukromí a „zablokování“ pohledu na sousedy. Středem domu prochází hlavní obytná osa s obývacím pokojem, který tvoří srdce celého domu. Na něj z obou stran navazují dvě křídla – každé s odlišnou funkcí, avšak sjednocené v jednom celku. Tím, že jsou tyto objemy vůči okolí lehce posunuty, vznikají mezi nimi chráněné prostory, které přirozeně zajišťují pocit intimity. Rozdělení těchto funkcí do samostatných křídel, je zároveň praktické, protože se jednotlivé funkce dospělí-děti-návštěvy-práce neruší, ale dohromady se střetávají právě v obývacím pokoji.

V jihovýchodním rohu je situována garáž, která plní nejen praktickou, ale i ochrannou funkci – vytváří přirozenou vizuální a akustickou bariéru vůči přilehlé trafostanici. Vedle garáže se nachází parkovací stání, zastřešené subtilním přístřeškem. Venkovní parkovací stání slouží primárně pro návštěvy a nebo pro krátkodobé praktické stání hektického každodenního života.

Před jižní fasádou vzniká reprezentativní vstupní dvůr – klidné místo, které dům vítá a zároveň definuje jeho tvář směrem k ulici. Na opačné straně pak navazuje soukromá terasa orientovaná do zahrady. Oba dvory společně vytvářejí vyvážený rytmus mezi otevřeností a uzavřením, mezi soukromím a propojením s okolím. Různé charaktery zahrady jsou tak zásadní pro celý charakter domu, který se v jeho délce mění.

Základní hmota domu vychází z archetypu klasického domu se sedlovou střechou. Tento tvar je reinterpretován – dům se rozděluje na dvě části s pultovými střechami, které spojuje centrální trakt se střechou plochou. Vzniká tak kompozice, která kombinuje tradiční formu s moderním přístupem a dává domu jedinečný charakter a dynamiku. Přitom stavební konstrukce zůstává velice jednoduchá.