Návrh tohoto rodinného domu reaguje na specifický urbanistický zlom v místě, kde se původně pravoúhlá parcelace podél silnice mění v šikmé kosodélníky. Hlavní výzvou bylo zachovat stavební čáru a celistvost ulice, aniž by dům na pozemku působil nepatřičně nebo narušoval rytmus sousedních fasád. Architektonickým řešením se stala kompozice tří stejně velkých hmot, které jsou vůči sobě půdorysně posunuty. Tento princip umožňuje domu držet linii s okolní zástavbou a zároveň plynule respektovat šikmou hranici parcely.

Rozdělení do tří „krabiček“ mělo i zásadní měřítkový význam. Jelikož se jedná o přízemní dům s bohatým programem, rozbití hmoty zabránilo vzniku jedné velké monolitické plochy. Dům díky tomu působí jako skupina tří drobnějších objektů, které jsou blízké lidskému měřítku. Výraz stavby navíc graduje pultovými střechami, jejichž sklon se směrem do soukromí zahrady postupně snižuje. Zatímco z ulice dům působí tradičně a uzavřeně, směrem do zahrady se otevírá a nabývá modernějšího rázu. Vnitřní dispozice pak reflektuje tento posun a člení provoz do vstupní části s dětskými pokoj přeš klidovou zónu rodičů až do velkorysého obývacího pokoje, který se skrze francouzské okno propojuje se zahradou.